Caribbean 2016 - Czech version

February 14, 2016

Truhla mrtvého muže a Britské panenské ostrovy

 

Celá cesta začala asi před rokem, když Michal zarezervoval loď v Karibiku v lednu 2016, konkrétně na ostrově Sint Maarten. Už jsme tedy věděli kdy a kam, ale ještě jsme nevěděli s kým. Složení posádky nakonec dopadlo 6:3 ve prospěch dospělých, přesněji takto:
 

Nýdrláci – zkušený mořský vlk a kapitán Michal, mistr provianťák Pavla a Adi (2,5 roku, služebně tak plavčík číslo 3), bráška Hugo (7 měsíců) zůstal tentokrát výjimečně doma.

Šantrochovi – Věrka, jak se ukáže v průběhu dlouhé přeplavby železná lady, Míra, námořník s vrozeným talentem i když poprvé na plachetnici na moři, první plavčík Vítek (6 let) a druhý plavčík Violka (4 roky)

Kiviovic – Kivi a Aneta, trošičku suchomilné, ale perfektní do nepohody

 

Cíl cesty St.Maarten, marina Simpson Bay a 45 stop dlouhá 4 kajutová Dufour 455 z roku 2006 jménem Sai Sai.

 

8.1. Pátek
Odlétáme z Prahy přes Paříž na ostrov St. Maarten. Loď na nás čeká v Simpson Bay v marině Port De Plaisance. St.Maarten je známý letištěm, kde přistávají letadla extrémně nízko nad lidskými obydlími a lidmi vůbec. Youtube je plný těchto videí, stačí zadat Maho beach ☺

Loď přebíráme, jak je ostatně všude zvykem, v sobotu. Noc z pátku na sobotu trávíme v apartmánu v holandské, ošklivější, části ostrova. Ubytujeme se trochu zblblí jet lagem (5 hodin méně než v Praze) a vyrážíme do „města“ na večeři. Je vlhko a teplo.
 

9.1. Sobota St.Maarten

Druhý den ráno se necháme taxíkem odvézt do mariny. Tam zjišťujeme, že loď nám dají až v 5 :/ Takže není kam spěchat. Z mariny lze vyjet pouze přes padací most, který se otevírá několikrát denně, přičemž poslední výjezd dne je ve 4:30. Je jasné, že dnes ještě nikam nevyplujeme.
 

Marina je ale pěkná, scasinem, restauracemi, hotelem a také velkým bazénem. Program je jasný. Plovací vestičky, kruhy, rukávky do vody a hurá k bazénu. Děti řádí a čas plyne rychle. Ve 4 odchází Michal přebrat loď. My se po chvilce balíme také vyrážíme za ním.
 

Loď je trochu starší a působí na první pohled trochu vybydleně, ale jinak se zdá být funkční. Do předních dvou kajut se stěhují Šantrochovic 2+2. Kiviovic a my si bereme zadní dvě kajuty. Posádka se dělí a já, Kivi a Míra vyrážíme vybaveni všemi batohy a taškami na nákup do nedalekého Carrefouru. Vracíme se jako tři chrobáčci, co si před ale sebou místo koule valí nákupní košík. Velká halda jídla se úplně vklidu rozplyne do všech možných i nemožných děr a úložných prostor ve společné části lodě. Jídlo na tři až čtyři dny.
 

Přes původní zámět jít se najíst do nedaleké restaurace nakonec zůstáváme na lodi a „na vidličku“ si chystáme pochutiny, co jsme si koupili ve francouzském hypermarketu na francouzském ostrově (rozuměj plno mňamek ☺). Kapitán zavelí brzo na kutě. Ráno v 8:30 už musíme být u padacího mostu, neboť je to čas prvního výjezdu a ten nechceme propásnout. Prohlídku ostrova St.Maarten tak necháváme až po našem návratu z dvoutýdenní plavby po Britských panenských ostrovech.
 

10.1. Neděle - Příjezd na ostrov Anguilla
První noc na lodi v marině, vše proběhlo v klidu. Někteří ráno dokonce ještě stihli sprchu v marině. Rychlá snídaně na palubě a pak už hurá k mostu. Nejvyšší čas, neboť se tam už kupí lodě.

Bomba! Projíždíme kolem lodě z Volvo Ocean Race ze stáje Brunel. Očividně zde kotví a tak vytahujeme foťáky. Taková věc se naživo hned tak nevidí.
 

V 8:30 se most opravdu otvírá. Kromě několika dalších plachetnic a katamaranů vyplouvají také dva poměrně velké motorové čluny. Většina plachetnic již projela před námi. My vyrážíme za velkým několikapatrovým motorákem. Byť máme neutrál, vodní výry za motorákem nás vtahují do průplavu mostu a činí naši loď hůře ovladatelnou. Bez boat thrusteru, který naše loď bohužel nemá, žádná legrace. Nakonec to kapitán vyrovná a my necháváme za sebou most i Simpson Bay sčilým dopravním ruchem. Uháníme na motor na anglický ostrov Anguilla.
 

Ani ne po 3 hodinách na motor kotvíme v zátoce Mead’s Bay. . Rychlý oběd (těstoviny s červenou omáčkou ☺), balíme děti a vyrážíme na dinghy na bělostnou pláž. Všech devět by se nás do dinghy nevešlo a tak Kivi, Anet a já na břeh plaveme.

Vzátoce je několik rezortů (rozuměj budova schovaná vpalmoví a kní slunečníky). Jak kluci vtipně vypozorovali již z lodě, všichni na břehu se stahují do podniku nacházejícího se uprostřed pláže a tak tam míří náš člun, ploutve i kroky. Zprvu nepříjemný Francouz si nás nakonec celkem získá, hlavně kvůli skvělým dezertům. Vítek dovádí ve vlnách a Violka s Adi řádí v písku. Dovolená ☺
 

 Čas na pláži vypršel a je čas vyrazit zpět na loď, než se setmí. Vlny se lámou o pobřeží a nejsou zrovna malé. Umístit děti do člunu nebude taková hračka. I tatínkové mají co dělat. Člun se nám nakonec, naštěstí ještě prázdný, ve vlnách dvakrát otočí. Mírovi rozbije motor objektiv :/ Nakonec člun i vlny kluci zkrotí dále od břehu. Vítek a Violka už jsou v člunu. Áďa do něj zajíždí po hlavě. Děti jsou v bezpečí. Co ale končí pod vodou, jsou naše batohy. Mokré je všechno. Nakonec se do lodi dostaneme všichni celí. Situaci se společně zasmějeme. Jestli nás ale pozoroval ten Frantík, tak si musel říkat, že jsme praštění.

 

Rozhodneme se zde přenocovat. Postupně nás opouštějí všechny lodě a my zůstáváme sami v celé zátoce. Loď se hrozně houpe. Boční vítr a vlny, způsobené prý bouří v New Yorku, všem připraví šílenou noc.
Večer sedíme a popíjíme, když tu náhle se okolo lodi začne vlnit prázdná, ale zazátkovaná lahev. Tři páry dětských očí zazáří dobrodružstvím. Michal odšpuntuje láhev a Víťa nedočkavými prsty vyndá opálený papír z lahve. Je to mapa. Tedy část mapy. Dozvídáme se, že na dalším ostrově nalezneme patrně část mapy, která nás zavede k truhle mrtvého muže.

 

11.1. Pondělí - Sandy Island
Celou noc se loď na vlnách poměrně hodně kymácela. Což by se možná ještě dalo celkem čekat, jsme na moři ☺ Ale při každé větší vlně v lodi neskutečně praskalo a vrzalo. Jako kdyby se chtěla rozpadnout a silou vůle držela své části. Nikdo se tedy moc nevyspal. Přesvědčujeme ostatní, kteří předtím na moři nebyli, že takové noci jsou výjimka, ale mám pocit, že nám moc nevěří.
 

Při snídani obhlížíme mapu ostrovů a hledá půdorysem ten, podobný ze vzkazu v lahvi. Náhodou je tu jeden ostrov splňující podmínky kousek od našeho nočního kotviště. Jmenuje se Sandy Island. Je opuštěný a kromě trochu písku, pár palem a jednoho baru na něm nic není. Uklízíme po snídani, nahazujeme motor a hurá vpřed.
 

 Pokládáme kotvu, balíme věci na pláž a malou svačinku a na 2x na dinghy přejíždíme na břeh.
Obhlídka ostrova potvrzuje, že toto by opravdu mohl být ostrov z mapy pokladů. Na mapě je vyznačeno, že se má kopat 5 kroků od plamy směrem kmoři. Palmy okolo zavřeného baru vynecháváme, tam by nikdo nic nezakopával. Zbývá nám tak pár malých palem, z nichž jedna vypadá přímo ukázkově. 5 kroků. Každý si zkouší krokovat. Nevíme, jak velký ten mrtvý muž byl. Po chvilce kopání tu i onde nakonec pod Vítkovou lopatkou něco zacinká. Lahev! A v ní další vzkaz.

 

 Společně luštíme zprávu na mapě. Ukazuje místo, kam máme plout a kde nalezneme zakopaný poklad. Dle piktogramů na mapě to vypadá na nějakou „Ďáblovu zátoku“. Další obrázek znázorňuje mísu a konev, což nás navádí na koupele, místo doporučované průvodci pod názvem the Baths, což se opravdu nachází v Devil’s Bay. Jen musíme přejet na Britské panenské ostrovy, asi 80 mil ☺
 

Zbytek dne řádíme na ostrově. Plaveme, nebo se spíš snažíme plavat ve vlnách. Stavíme hrady z písku. Kolem 11 přijíždí na ostrov malý motoráček s černou posádkou – obsluha baru a restaurace. Všichni máme pořádný hlad, který se báječně slučuje s nabídkou grilovaných ryb z jejich jídelníčku. Na jídlo čekáme strašně dlouho, ale vyplatí se to. Dáváme si mahi-mahi, místní nejčastější rybu, patrně něco jako dorada, žebra a k tomu typickou místní přílohu, rýží a zeleninou. Mňam.

Kolem 3 se vracíme na loď. Čeká nás delší přeplavba na Britské panenské ostrovy (dále už jen BVI jako British Virgin Islands). Nechceme jet na dinghy na 2x a tak Míra a já plaveme k lodi „po svých“. Je to celkem daleko, ale máme ploutve. Jediné, musíme překonat úsek s korály a skály, kde se lámou vlny. Pár jich nakonec schytáme, jedna lehce odřená holeň, ale pak už to jde dobře.

 

Do suchého, vykasat plachty a hurá na BVI. Čeká nás noční plavba, která nakonec trvá 15 hodin. Jet tohle přes den, tak se s dětmi asi ukoušeme nudou, nebo dáme všechny Disneyovky v tabletu. Nevýhodou samozřejmě je, že ráno jsou děti čilé, dospělá posádka méně. Michal s Márou si rozdělí směny a střídají se asi po 3 hodinách. Nefunguje totiž autopilot a za kormidlem tak musí pořád někdo být. Vítr fouká asi 4 uzle, k ránu ustává a tak nahazujeme motor a doplouváme do cíle takto.

 

12.1. Úterý - BVI - Virgin Gorda

První ostrov z BVI, který nás přivítá, je Virgin Gorda.
 

Novodobá historie Panenských ostrovů říká, že Kolumbus objevil celé toto souostroví při své druhé cestě do Nového světa v roce 1493. V průvodci se dočítáme, že Kolumbus dal jméno těmto ostrovům podle 11.000 panen, následovnic Svaté Uršuly, které byly umučeny stejně jako ona ve 4. století. Virgin Gorda pak v překladu znamená „macatá panna“. Kolumbus prý z lodě v siluetě ostrova viděl tlustou ženu ležící na zádech. Po tak dlouhé plavbě, co měli za sebou, se ani nedivím ☺ Ostrov byl také svého času základnou pirátů, mimo jiné i obávaného Černovouse, kteří okrádali španělské galéry vezoucí zlato z Nového světa do Evropy. Nyní je z většiny ostrova přírodní rezervace a je to také místo, kam směřuje většina návštěvníků. V jižní části ostrova se totiž nacházejí tzv. Koupele, neboli the Baths. Koupele vypadají trochu jako náš Adršpach, ale u moře. Mě to přišlo, jako kdyby si Pán Bůh hrál v kostky na břehu moře a pak je tu jen nechal rozházené. Obrovské granitové kameny tu vytváří labyrint bazénků a cestiček, z nichž drtivá většina je tlouštíkům odepřena. V kontrastu s bílým pískem a tyrkysovou vodou dobrý kýč.
 

 Loď jsme nechali ve Spanish Town, hlavním městě Virgin Gorda, kde jsme se i nahlásili celní správě. Odtud jsme si pak chytli taxi rovnou do the Baths. Skrze Baths vede krátký, celkem asi hodinový track začínající a končící u restaurace. Vstupné je 5 USD na osobu.

Po menším občerstvení vyrážíme na túru. Vítek s sebou nese mapu pokladu. Pokud jsou naše odhady správné, někde v Koupelích v Ďáblově zátoce by měla být zakopána Truhla mrtvého muže.
 

Víťa s Michalem a Adinkou ženou vpřed jako vítr. Když se všichni úspěšně protáhneme balvany, skončíme na krásné opuštěné pláži. Kde nic, tu nic. Ideální místo pro poklad. Opět tipujeme pozici pokladu a po chvilce už všechny děti dychtivě kopou.
 

 Jestli tam někde něco je, tak je to hodně hluboko. A je! Krabice od piva Carib a v ní ne zlaťáky, ale plno mnohem lepších věcí: maska Spidermana, hodinky s medvídkem Pú, balónky, píšťalky, pirátské šavle a čepice. Vítkovi je sice divné, proč by si piráti zakopávali hračky. Po zralé úvaze a mentální pomoci táty Míry nakonec uznává, že stejně neví, co by dělal se zlaťáky a že hračky jsou mnohem lepší.

Sbíráme poklad, rozdělí se v klidu na lodi. Teď hurá do vody. Strávíme tu asi hodinu. Pak je čas jít zpět. Track pokračuje dál lesem a vycházíme opět u restaurace. Taxi nás odveze do mariny. Malý nákup a na loď. Večeře, zuby a spát. Děti měly dnes den plný zážitků. Dospělí ještě kontrolují zásoby vína, ale také to brzy zalomí.

 

13.1. Středa - Tortola – Soper’s Hole
Ve středu ráno vyrážíme na největší ostrov BVI, na ostrov Tortola, do největšího a zároveň hlavního města a přístavu Road Town. Aneta a Kivi se od nás na čas odpojují. S námořnickým životem se to prý nemá uspěchat.
Pro vylodění volíme klidnější marinu v Road Townu, Fort Burt. Doplňujeme vodu, zbavujeme se odpadků a rychle pryč na západní cíp ostrova, konkrétně Soper’s Hole. Hole je celkem příznačný název z geografického pohledu, neboť marina i mooringy jsou zde velmi kryté. Noc je tak super klidná.

Z pohledu urbanistického je Soper’s Hole snad nejhezčím a nejmalebnějším „městečkem“, co jsme za naši plavbu navštívili. Píšu „městečko“, protože Soper’s Hole je celkem asi 8 domečků, 4 restaurace, 3 bary a pár obchůdků. Kromě tradičních suvenýrů je zde ale i dobře zásobený supermarket a výborná zmrzlinárna.
 

Dáváme si zmrzku a místní (BVI) drink zrumu a muškátového oříšku „Painkiller“. Večeři plánujeme na lodi. Na barovém lístku ale objevujeme geniální věc „Potato chips tower“. Brambory nakrouhané na dlouhé tenké plátky, usmažené do křupava a zalité modrým sýrem a posypané cibulkou. Dobrý předkrm.

 

14.1. Čtvrtek - Jost Van Dyke
Ráno si výjimečně dáváme snídani v marině. D’best cup má prý výborné wafle, vejce a kávu. Na tu se s Věrkou těšíme nejvíc. Velký podíl Američanů má za následek, že všude mají hlavně „american coffee“, tedy překapávanou kávu chuti papundeklu. Presovač neměl zatím nikdo. Ale ouha. Mašina je prý rozbitá. Tak zas nic. Aspoň že ty vafle a vejce benedikt chutnají skvěle.

Po vydatné snídani se vracíme na loď a vyrážíme na další ostrov Jost van Dyke.
Jost van Dyke je malý ostrůvek s populací asi 2000 lidí pojmenovaný podle piráta Holanďana Joost Van Dyka. Místní vyhlášená zátoka se jmenuje White Bay a tam také směřují naše kroky.
 

 Loď ale kotvíme na mooring přes kopec v zátoce Great Harbour. Příjemné místo sněkolika restauracemi, obchůdky, pekárnou, kostelem, celnicí a dokonce i policejní stanicí. Ve White Bay nejsou bóje. Je zde silný proud a díky korálovým útesům lze do zátoky vplout pouze 2ma kanály. Kotvit přes noc se zde proto nedoporučuje.
 

Dinghy se dopravíme na břeh. Taxi nás vyhodí ve White Bay. Zjišťujeme, že je to kousek, zpátky jdeme pěšky. První na pláži narazíme na Soggy Dollar Bar (Bar u promáčeného dolaru, jak trefné). K našemu zděšení je bar a přilehlá pláž narvaná Američany z obří výletní loďe, co kotví poblíž. Tady nevydržíme. Pokračujeme podél pláže na její východní cíp – klid a pár lidí. Také je zde bar s restaurací jménem Ivan stress free bar. Obligátní písek a

šum moře tak doplňuje vychlazené pivo a zmrzlina. Zůstaneme zde až do večera. Zpátky jdeme pěšky.
 

Po večeři na lodi vyráží kluci na pánskou jízdu do místního baru Corsair. Olebkovaný pirátský bar, kde obsluhuje dredatý černý karib huhlající anglicky s pohledem, že byste se nedivili, kdyby měl pod pultem voodoo panenku. Kluci nezklamali. S Věrkou sice netušíme jak, ale kluci nám na dinghy dovezli drinky vrchovatě plné v plastových kelímcích. Dáváme drink, hodnotíme den jako velmi vydařený a jdeme na kutě.

 

15.1. Pátek - Little Jost Van Dyke a Bubbly Pool
Áďa ráno brzo vstává a tak s Michalem vyráží na břeh a v místní pekárně kupují banana bread, takovou místní perníkovou bábovku. Po snídani vyrážíme na malý Jost Van Dyke, konkrétně do Diamond Bay.
Malý Jost Van Dyke je je od JVD oddělen korálovito-písčitou mělčinou. Čím je ale tento ostrůvek zajímavý, je tzv. Bubbly pool – perličková lázeň. Bubbly pool je přírodní bazén vytvořený velikými kameny a útesy na okraji oceánu. Vlny rozbíjející se o ně pak vytváří bazének na pláži, kam když se ponoříte, opravdu cítíte bublinkový efekt vln.

 

 Já si říkala, že tak nějak to asi vypadá, když se člověk koupe v šampaňském ☺ A pozor, když jde voda zpět do moře, umí to člověka celkem vcucnout. Jinak je to ale skvělé a vyřádí se děti i dospělí.
 

Děti večer na lodi odpadnou výjimečně brzo. Dospělí tak mají volný večer. Věrka vytahuje zajímavou hru „Dix it“. Balíček karet s různými fantaskními obrázky se rozdělí mezi hráče. Hráč, co je na tahu, pak řekne slovo, co mu jeho karta připomíná a každý dá do placu kartu svou. Ostatní pak, která karta je ta původní. Zábavná, ale i zajímavá hra, která odhaluje nitro člověka. Věrka povoláním psychiatr se prostě nezapře ☺

 

16.1. Sobota - Norman Island
Druhý den ráno zvedáme kotvy a vyrážíme směr Channel islands, řetězec ostrůvků jižně od Tortoly v kanálu Sira Francise Drakea.

Průvodce uvádí, že tyto ostrůvky jsou rájem jachtařů, malé vzdálenosti, bezpečné kotvení, skvělé podmínky pro šnorchlování a potápění. Díky členitosti pobřeží byla oblast skvělá pro piráty, snadno se zde mohli skrýt s lodí a rychle útočit. Piráty a legendami o nich je tak toto místo přímo prošpikováno. Jména ostrovů prý vznikla tak, že byly pojmenovány podle toho, co zde námořní lodě před dlouhými cestami nabírali. Jsou tu tak ostrovy Beef Island, Salt Island, Cooper Island, nebo Ginger Island. Na Beefu tak námořníci nabírali maso, na Salt Island si jej nasolili a na na Cooper island si zase vzali sudy na cestu.

My začínáme objevovat tuto oblast nejdříve skrze ostrov Norman Island. Tomuto ostrovu se přezdívá „Ostrov pokladů“. Prý byl předlohou stejnojmenné knihy Roberta Louise Stevensona. Než knihu napsal, studoval

Stevenson vekmi do hloubky mapy zdejší oblasti i místní karibské legendy. Faktem zůstává, že Akt proti pirátství z roku 1750 donutil někoho ukrýt poklad na Norman Island. O 160 let později byl tento poklad známý jako „Pieces of Eight“ nalezen v jedné jeskyni. Od té doby se tomuto místu říká Treasure Point. Poklad byl ukraden ze španělské lodi Nuestra Senora a sestával se z 450.000 dolarů, stříbrného nádobí, karmínu a tabáku.
 

Uvazujeme se na bóji ve velmi příjemné chráněné zátoce the Bight. Celý den strávíme na pláži u vody. Vstup do vody je mělký, vlny skoro žádné, písek jemný a tak děti řádí samy a nepotřebují náročnější dozor. Zbývá tak konečně trochu času ulehnout na lehátka, dát si drink a něco si přečíst.
 

 V průvodci je doporučováno šnorchlování v jeskyních kousek od pláže. Ale asi jsme líní ☺ Nikomu se nechce. Za 5 USD na hodinu si tak alespoň půjčujeme mořský kajak. Nejdřív jedem Michal, já a Adi. Pak si na něm vyjedou dokonce všichni Šantrochovic. Kajak byl pro dva ☺ Ale je to paráda. Všichni jsme překvapení, jak je stabilní.
 

Den se pomalu chýlí ke konci a my se rozhodujeme, že zůstaneme na večeři. Na lístku místní restaurace mají totiž langusty (lobsters), vyhlášenou pochoutku celého Karibiku. Večeře je výborná a na loď se vracíme až dlouho po setmění.

 

17.1. Neděle - Peter Island
Dalším z ostrovů, který v kanálu navštěvujeme, je Peter Island. Peter Island je soukromý ostrov, tedy patří fyzické osobě. A je to znát. Kotvíme v Great Harbour na mooring. Celé dopoledne střídavě mrholí a tak se neumíme rozhodnout, zda zůstaneme na lodi, nebo půjdeme na břeh.
 

Nakonec měníme bóji za jednu blíže břehu a vyrážíme na průzkum ostrova. Pláž je mix kamínků a písku. Voda čistá. Skvělé pro šnorchlování, ale pro čachtání naši Adi nic moc. Dělíme se tedy. Šantrochovic zůstávají zde a trénují děti ve šnorchlování. Michal, já a Adi vyrážíme na dál do nitra ostrova. Úžinou se dostáváme do zátoky Sprat bay a dál až do zátoky Deadman’s Bay. Nacházíme zde soukromý resort sdlouhatánskou pláží. Tak tady dovolenkují bohatí Američané☺Lehátka jsou sice pouze pro hotelové hosty, ale je konec dne a není „nabyto“. Odkládáme věci a jdeme s Adi do vody. Mladé plavčíky je třeba trénovat denně.
 

Ze zátoky „Mrtvého muže“ je přímo vidět na korálový ostrůvek naproti nazvaný „Dead Chest Cay “. S těmito dvěma místy je spojen příběh, který jim dal jména. Při pohledu na Dead Chest Cay ze severozápadu jeho obrys připomíná rakev. Při delším pohledu to vypadá, jako by z rakve vykukovala hlava a část těla. Proto se ostrov jmenuje Dead Chest.

Podle další pověsti byl tento ostrov místem, kde pirát Černovous vysadil 15 svých mužů jen s lahví rumu. Někteří z nich se snažili zachránit a chtěli přeplavat půl míle na Peter Island, ale utopili se. A tak zase dostala pojmenování zátoka Deadman’s Bay.

Asi po hodině a 2 drincích vyrážíme zpět. Nabíráme Šantrochovic a na dinghy vyrážíme zpět na loď. Zásoby řídnou, k večeři je hrstková polévka. Když děti usnou, hrajeme hry a popíjíme.

 

18.1. Pondělí - Cooper Island
V pondělí vyrážíme na Cooper Island do Manchineel Bay. Příjemná zátoka s 1 velkým resortem Cooper Island Beach Club. Je to jediný resort, kde za celou naši cestu neobsluhují černí Karibové, ale dle akcentu a vizáže, rodilí Britové.
 

V poledne zde mají kluci domluven odvoz lodí na ponor k vraku velké parní lodi Rhona. Ženy a děti zůstávají na lodi, přesněji na pláži. Po Norman Island opět skvělé místo pro děti – mělko, jemný písek a malé vlny. V místní kavárně navíc podávají výbornou zmrzlinu a kafe. Co víc si přát.
 

Kluci jsou zpět kolem 4 odpoledne, plni zážitků z ponoru. První ponor měli u dvou menších vraků asi na 30 min. Druhý ponor pak byl u Rhony asi na 45 minut.

Rhona, přesněji Royal Mail Steamer Rhone je jedna z top atrakcí na BVI, ať už se potápíte nebo jen šnorchlujete. Nachází se u ostrova Salt Island. Část lodi není v tak velké hloubce a tak je něco vidět i při pouhém šnorchlování. BVI jsou plné potopených lodí, Rhone je ale největší a nejzajímavější. 29. října 18767 se Rhone připravovala na plavbu zpět do Southhamptonu a nabírala zásoby. Tou dobou loď kotvila mimo přístav Great Harbour u ostrova Peter Island. Kolem 11 dopoledne klesla ručička barometru a i když bylo období hurikánů už pryč, jeden se přihnal a díky urvané kotvě skončila loď na útesech a potopila se. Potápěči tak mají úžasné podmínky si tuto loď prolézt.
 

Dáváme si společně něco malého v místní restauraci – roti – placky plněné směsí zeleniny, luštěnin a dle výběru masem nebo krevetami. Je to jedno z typických místních pokrmů a je moc dobré.
 

19.1. Úterý - Salt Island
V úterý se vracíme na Tortolu do Fort Burt, nabíráme zpět Kivi a Anet. Dokupujeme zásoby na zbytek pobytu a vyrážíme směr Salt Island. Vyrážíme k Rhoně do Lee bay u ostrova Salt Island. Kluci chtějí, abychom si my holky aspoň nad Rhonou zašnorchlovaly ☺

 

Navíc děláme ještě malý výlet na ostrov Salt Island. Jak již název napovídá, ostrov byl a ještě stále je využíván pro sběr soli. Na ostrově jsou dva slané rybníky, které když vyschnou na konci sezóny, místní z nich sbírají sůl. Popravdě zážitek z návštěvy to není nic moc. Uzavřené rybníčky celkem smrdí a na ostrově není jinak nic.

Vracíme se na loď a vyrážíme zpět na Cooper Island, kde strávíme noc.
 

 

20.1. Středa - Cooper Island

Dnes musíme vyrazit na přeplavbu zpět na St.Maarten. Dopoledne si tak užíváme poslední momenty na BVI, koupeme se a vmístním dobře vybaveném obchůdku kupujeme suvenýry.
 

 Čeká nás přeplavba 120 námořních mil na předo-boční vítr. Budeme muset křižovat. Očekávaný příjezd je druhý den kolem poledne.
 

21.1. Čtvrtek - St.Maarten

No, plavba nakonec trvala 30 hodin. Na St.Maarten dorážíme po setmění kolem 7 večer. Já s Kivi jsme si dávaly závody v krmení ryb, který jsem nakonec úspěšně vyhrála já. Děti shlédli na tabletu Pata a Mata 2x, Jáju a Páju 3x a úvodní písnička ze seriálu Walta Disneyho Kačeři se stala naší hymnou, kterou každý zazpívá, i když ho vzbudíte o půlnoci. 30 hodin je holt 30 hodin. Zároveň si Věrka vysloužila titul Železná lady, neboť byla jediná, kdo dokázal v těch vlnách v podpalubí uvařit tříchodové menu bez mrknutí oka. Létací ryba, která nám sama během plavby skočila oknem v kuchyni dovnitř asi nevěřila vlastním očím☺

Nakonec kapitán šťastně kotví v Simpson Bay na St.Maarten.
 

22.1. Pátek 

V noci to dost houpe a tedy i strašně vrže. Spíme tak šul nul. Všichni proto ráno souhlasíme, že co nejdřív projedeme pod mostem a zakotvíme už v marině. Most se otvírá v 9:30. Michal musí předtím ještě na customs, aby nás přihlásil.
Kromě nás připlula k ostrovu také loď Steva Jobse. Přesněji, loď, kterou si navrhl pro sebe Steve Jobs, ale

 

nestihl už si ji postavit. Jeho žena pak po jeho smrti prodala plány. Někdo je koupil a loď vyrobil, jen jednu. A my ji tady teď vidíme naživo.
Jen to potvrzuje, že St.Maarten je ostrov pro jachty miliardářů stvořený. Kluci napočítali, že v přístavu kotví lodě tak za 50 miliard korun. Je pravda, že to, co je tady, jsem zatím nikde v žádné marině opravdu neviděla.
 

Bravurně parkujeme loď vmarině a vyrážíme na ostrov. Chceme si prohlédnout francouzskou část, která má být pěkná oproti té holandské. St.Maarten je zvláštní tím, že je rozdělen na francouzskou a holandskou část. Pověst praví, jak krozdělení došlo. Na jednom konci ostrova si stoupl Francouz a dostal do ruky víno. Na druhém konci ostrova si stoupl Holanďan a dostal do ruky lahev ginu. Každý šel a popíjel, a kde se potkali, vznikla hranice. No a proto, že gin je silnější vína, je francouzská část větší a holandská menší. To je fakt.

Z mariny si bereme taxi do centra, které je skutečně celkem pěkné. Dřevěné barevně nalakované domečky, plno restaurací a obchodů, pevnost na kopci. Dáváme si oběd a pak vyrážíme na pláž na jednom z cípů ostrova – Grand Case. Pěkné místo ale s poměrně velkými vlnami. Děti samy do vody určitě nemohou. Strašně tu voní restaurace a tak se nakonec neubráníme žebrům
 

z grilu, zmrzlině, francouzským crepes. No, to je tak vždycky, když člověk vyleze po delší době z lodi☺Vracíme se do mariny a večer začínáme balit.

 

23.1. Sobota - odlet domů

Loď musíme opustit v 10 hodin. Letíme ale až večer. Míříme proto k bazénu u hotelu vmístní marině, kde jsem začínali. Všichni si užíváme poslední paprsky slunce. Doma je hnusně, zima a sníh.


 

Podívejte se na fotky, které se nám do Blogu nevešly. 
7min dlouhé video.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Please reload

SEARCH BY TAGS: